Španělsko špatně

Detaily ještě nejsou známy, ale podle všech indicií se moje obavy z posledního postu vyplnily.  Evropa zachraňuje španělské banky přes španělskou vládu a ne přímo.  Nalít sto miliard eur do bank, za které ručí v první řadě španělská vláda je špatně hned ze dvou důvodů: zvyšuje to španělský státní dluh (rolling over bude teď ještě dražší, jak budou financovat budoucí schodky rozpočtu?) a zároveň to zhoršuje pozici dobrých španělských bank (budou mít teď portfolio plné vládních dluhopisů: také BBVA, jedna z těch dobrých bank, hned oznámila, že už španělské dluhopisy kupovat nebude...).  To jsou všechno negativní externality, které by nemusely být, kdyby se pomoc bankám poskytla přímo.  A kdyby podíl na ztrátách bank měli také ti, kteří do nich také investovali ze zahraničí (ostatní evropské banky, pojišťovny  a fondy).  Že by někdo měl nést ztráty za svoje špatné rozhodnutí se v Evropském prostoru zkrátka nenosí (jako v případě německých a francouzských bank v Řecku – je to stále dokola).   Teď už je rozdíl mezi záchranou Španělska a Irska jen kosmetický.

Samozřejmě, všechno závisí na detailech záchranného plánu.  Hlavně na tom, kdo bude restrukturalizovat banky, kdo je bude kontrolovat, auditovat, zbavovat špatných investic a rekapitalizovat.  Logika nastavení pomoci (kdo je v posledku zodpovědný za splacení půjčky alias residual claimant) nahrává tomu, že to budou do velké míry španělští politici – a proč ně, když to má všechno zatáhnout španělský daňový poplatník.  Celková podpora finančnímu sektoru od státu je dnes asi 140 miliard eur, asi 15 procent HDP.  Kdyby bylo Španělsko zodpovědné jen za první část půjčky a eurozóna za tu zbývající, incentivy by byly nastaveny lépe.  S tím souvisí důležitá věc conditionality - na jakých událostech bude založeno splácení dluhu (na finančních nebo i na makroekonomických datech). 

Záchranný plán má i pozitiva: pomoc přišla rychle a je, zatím, dostatečně veliká.  Státní dluh je stále ještě malý v porovnání s ostatními zeměmi.  Mzdy klesly, zvyšuje se konkurenceschopnost.  Pomoc bankám může po nějakou dobu udržet fungování systému.  Může být také dobrým důvodem pro nastartování zásadních reforem trhu práce, důchodového a školského systému.  Může na něm být založen i budoucí systém evropských financí a bankovní unie.

Pokud celý plán zkrachuje, bude to proto, že finanční trhy nevěří španělským institucím, že krizi zvládnou.  (Anglii, která má větší dluh a banky kolabovaly také, stačilo asi 50 miliard. Po dvou letech se o ní nemluví.)  Politizace a klientelismus španělského finančního sektoru je odstrašující.  Většina menších (tj. horších) bank je kontrolována provinciemi, které jsou do značné míry autonomní.  

Finanční krize se už táhne od podzimu roku 2008, to bude za chvíli čtyři roky.  Zatím se téměř vše dělalo špatně.  Jestli tento plán funguje, poznáme velmi jednoduše podle toho, zda přestane odliv peněz ze Španělska.  Spíše se připravme na další, patrně závěrečné, pokračování celé tragédie v italském provedení.

PS:   Jestli se můj poslední post zdál pesimistický, zde je link na článek Nialla Fergusona s Roubinim ve Spiegelu.  Roubini je Roubini, ale Fergusonovy historické knihy jsou výborné.  Je to snad jediný historik, který rozumí ekonomii a jeho práce o 1. světové válce a hospodářské krizi stojí za přečtení.