Manipulace úrokových sazeb

Minulý týden se v NY Times objevil článek o obrovské částce (450 milionů dolarů), kterou Barclays souhlasilo zaplatit, aby se vyhlo soudnímu procesu. Jedná se o to, že velké evropské banky byly obviněny z manipulování úrokovými sazbami, jako je LIBOR (London Interbank Offered Rate) či EURIBOR (Euro Interbank Offered Rate), k vlastnímu prospěchu. Regulátor tomu začal věnovat pozornost, protože tyto sazby ovlivňují život většiny normálních lidí – ať již srkze hypotéční úvěry, kreditní karty či úvěry na studium, jejichž úroky jsou většinou nastaveny jako LIBOR + úroková prémie. Možná je ale dobré se zamyslet nad tím, jak jsou tyto sazby určovány a co banky k jejich manipulaci vede.

Ačkoliv by úroková míra měla být cenou za úvěry (či kapitál), EURIBOR, což má být v zásadě sazba za úvěr nejištěný kolaterálem, k tomu má bohužel daleko. Zde je definice: “A representative panel of banks provide daily quotes of the rate, rounded to three decimal places, that each panel bank believes one prime bank is quoting to another prime bank for interbank term deposits within the Euro zone, for maturity ranging from one week to one year. The published rate is a rounded, truncated mean of the quoted rates.”

V praxi to tedy funguje tak, že každé ráno panel bank vyplní do formuláře sazby pro EURIBOR s danou splatností. Reuters poté dle předem daného vzoru vypustí pár nevyšších a nejnižších sazeb, zprůměruje zbytek a výsledek publikuje jako EURIBOR pro ten den. Problém ale samozřejmě je, že banky tedy neuvádí cenu, za jakou si mohou půjčit či za kolik jsou ochotné půjčit, ale pouze jakousi fiktivní cenu, za kterou by si mohla nějaká ze zdravých bank půjčit od jiné zdravé banky. Banky však tuto sazbu citelně podhodnocovaly. Ve jednom ze svých článků jsme společně s Alim Hortacsem za použití dat z ECB argumentovali už v roce 2008, že po srpnu 2007 si za tuto sazbu nemohla půjčovat prakticky žádná evropská banka. Vzhledem k tomu, jak se banky chovaly v pravidelných tendrech Evropské centrální banky, lze dokonce říci, že žádná z bank v panelu, který určuje EURIBOR, si za tuto sazbu nemohla půjčovat.

Proč tedy banky touto sazbou manipulovaly? Na první pohled by se mohlo zdát, že vzhledem k tomu, že jak jsem uvedl výše, spotřebitelské úvěry, hypotéky a podobně, jsou vázány na tuto sazbu, mohlo by se zdát, že „čím vyšší úrok, tím lepší“ - alespoň z pohledu banky. První důvod, který by nás mohl napadnout, je strach bank z řetězové reakce – tedy že po rychlém zvýšení těchto sazeb by mohlo dojít k defaultu mnoha dlužníků, tudíž vyšší sazba by nutně neznamenala i vyšší příjmy. Byl jsem však překvapen, když jsem si přečetl Statement of Facts, který Barclays předala vyšetřovatelům své kauzy. Banka sama tento důvod vůbec nezmiňuje. Důvody cituje dva: (i) tlak z dalších oddělení banky, primárně trading desku, který obchoduje například s různými swapy, které jsou na tuto sazbu navázány; a (ii) tlak managementu, aby banka svými kvotacemi nad ostatními příliš nevyčnívala. Lze tedy očekávat, že další obvinění či settlementy dalších bank, které se podílely na této manipulaci (a vzhledem k bodu (ii) jich musí být více, ne-li skoro všichni členové EURIBOR panelu), budou následovat. Je zřejmé, že veškerá snaha oddělit části banky odpovědné za kvotace EURIBORu od trading desků se minula účinkem. Lze tedy také očekávat další snahu regulátorů toto spojení omezit. 

Pro mne je stále tajemstvím, proč se spotřebitelské úvěry a mnoho jiných úvěrových produktů váže na tuto, v zásadě fiktivní, sazbu. Je mnoho alternativ, například sazba za zajištěné úvěry EUREPO či průměr sazeb za "overnight" úvěry EONIA, které lze daleko spíše považovat za tržní ceny.