Je “americký sen” realita nebo spíše jen fikce?

"Americký sen", tj. získat úspěch a majetek tvrdou prací byl a stále je sen mnoha mladých lidí a imigrantů přicházejích do USA a mnoha jiných západních zemí. Determinanty toho, kdo je na trhu práce úspěšný se zabývají i ekonomové trhu práce. Alan Kreuger je jedním z nich a patří bezesporu mezi elitní ekonomy, alespoň podle publikační činnosti. V současné době je nutno dodat, že je mezi poradci prezidenta Obamy a členem dozorčí rady na CERGE-EI.

Před nedávnem měl Alan Krueger projev v americkém Center for American Progress, ve kterém upozorňuje na několik zajimavých faktů ze socio-ekonomického vývoje v USA. Především poukazuje na až neuvěřitelný nárůst nerovností v dosažených příjmech. Například domácnostem v nejvyšším percentilu příjmové distribuce narostl příjem od roku 1979 do roku 2007  o 278 procent. Oproti tomu domácnosti kolem příjmového mediánu získali navíc přibližně 40%. 

Krueger přidává další zajímavé statistiky. Například, že 1 procento nejbohatších má v současnosti  roční příjem stejně velký jako suma příjmů nejchudších 40 procent domácností. Upozorňuje také na mizení střední příjmy. To znamená, že pokud zapíchneme kružítko na medíánovou domácnost a nakreslíme kolem něho kružnici o poloměru 50 procent tohoto mediánového příjmu, spadá do tohoto kruhu stále méně domácností. Tomuto jevu se říká polarizace trhu práce a věnujeme se tomu celá řada akademických článků, které upozorňují mimo jiné na vliv technologických změn, nicméně Krueger k tomu dodává, že kroky Bushovy administrativy v USA a poté současná krize tento trend mizení střední třídy ještě více prohlubuje.  

Jak však Krueger upozorňuje, samotný fakt, že ve společnosti jsou tak výrazné nerovnosti, by ještě nemusel být důvod pro nějaké obavy. Bohužel však s rostoucí nerovností dochází i k dalšímu jevu, a to ke snižování tzv. příjmové a sociální mobility. Jinými slovy nerovnosti by nebyly špatné, pokud by nízko-příjmové domácnosti dosáhly během určité fáze života i na vyšší příjmy, případně, že by potomci rodičů s nízkými příjmy měli slušnou šanci se vyšplhat do vyšších pater příjmové distribuce. Ve skutečnosti trend ukazuje na přesně opačný jev a "americký sen“ si žije stále méně lidí.  

Příjem rodičů se totiž ukazuje jako stále lepší prediktor příjmů jejich dětí. Korelace mezi příjmy rodičů a jejich potomků je přibližně 0.5 a má tendenci se stále zvyšovat. USA skutečně v mezinárodním srovnání nevycházejí zrovna lichotivě. Nejlépe naopak vycházejí skandinávské země tj. Dánsko, Finsko a Norsko, někde uprostřed je Německo a Francie. Očekává se navíc, že v USA se bude korelace příjmů mezi rodiči a dětmi nadále zvyšovat.

V případě dopadu na ekonomický růst si Krueger vypomáhá empirickým výzkumem, který poukazuje, že firmy, v kterých zaměstnanci považují příjmovou distribuci za spravidlovou, mají lepší ekonomické výsledky. Zda tato paralela mezi státem a firmou je správná a na místě, nechám na diskutujích tohoto blogu. Osobně si myslím, že něco na tom bude, i když pravdpěpodobné mechanismy  v případě státu asi budou dost složité.

A jak je to se sociální mobilitou v Česku? Odpověď na tuto otázku zjistíme, až budou k dispozici data o příjmech rodičů a jejich dětí. To však zatím není možné zjistit, mimojiné díky „skvělému“ zákonu o ochraně osobních údajů a neochotě státní správy dát přístup k individuálním administrativním datům.