Saturday, May 26, 2012

Fiskální multiplikátory v České republice


Jan Mládek se ve svém příspěvku do diskuse Jana Macháčka “Škrtá vláda príliš?” pokusil kvantifikovat dopady restriktivní vládní hospodářské politiky v minulém roce. Tvrdí:

Vláda Petra Nečase škodí české ekonomice. Její nekompetentností připravuje zemi o zhruba 2 procentní body hospodářského růstu.“

Pan Mládek se bohužel nezmiňuje, jak ke svému výpočtu došel. Ten je mimochodem dvakrát větší než odhad České národní banky v její zprávě o inflaci, kde odhaduje (strana 19), že fiskální restrikce vedla k poklesu HDP o jedno procento. V obou případech není jasné, s jakou alternativou se vládní restrikce v roce 2011 srovnává. Jednou z možností je vzít za základ hospodářskou politiku v předchozím roce 2010. Podle dat Eurostatu byl v roce 2010 podíl vládní spotřeby na HDP 21.4%, zatímco v roce 2011 byl tento podíl 20.9%. Vládní restrikce je tedy asi půl procenta HDP. Kdybychom za základ vzali vládní spotřebu v jiných letech, třeba v roce 2009 nebo v letech, kdy byla ve vládě sociální demokracie, došli bychom k podobnému číslu. Přeložme si tedy výše uvedené tvrzení tak, že snížení vládní spotřeby o půl procenta HDP způsobilo snížení HDP o dvě procenta.
Jednou z možností jak kvantifikovat dopad změn vládní spotřeby na HDP, je takzvaný fiskální multiplikátor. Ten měří o kolik korun ze změní HDP, pokud se vládní spotřeba změní o jednu korunu. Tvrzení pana Mládka by znamenalo, že fiskální multiplikátor je roven čtyřem. To je odvážné tvrzení, I Obamova administrativa počítala s fiskálním multiplikátorem pouze okolo 1.6.

A ekonomický výzkum ukazuje, že takové tvrzení má jen málo společného s realitou. Ethan Ilzetzki, Enrique Mendoza and Carlos Vegh (také zde, to je ovšem starší verze) odhadují fiskální multiplikátory pro rozvinuté a rozvíjející se ekonomiky na základě dat z let 1960-2007. A dochází k závěrům, které jsou vesměs špatnou zprávou jak pro pana Mládka, tak pro ČNB. Fiskální multiplikátor pro rozvinuté země je 0.4 bezprostředně po změně vládní spotřeby. Fiskální multiplikátor v rozvíjejících zemích je naproti tomu okolo nuly. Vládní investice mají pro rozvinuté země zhruba stejný fiskální multiplikátor jako vládní spotřeba. Česká republika se podle definice používané autory dnes nachází mezi rozvinutými zeměmi, i když je zřejmě poměrně blízko rozvíjejícím se zemím. I v tom nejlepším případě je ovšem fiskální multiplikátor řádově nižší nez čtyři, a také řádově nižší než dvě, což by odpovídalo odhadu ČNB.
Ilzetzki, Mendoza a Vegh také zjištují, jak se fiskální multiplikátory liší mezi ekonomikami s fixním měnovým kursem a s flexibilním měnovým kurzem, a mezi uzavřenými a otevřenými ekonomikami. Česká republika je zemí s flexibilním měnovým kurzem a je také výrazně otevřenou ekonomikou (otevřenost je meřená podílem zahraničního obchodu na HDP). V obou těchto případech jsou fiskální multiplikátory zhruba nulové. Tedy: změna vládních výdajů nemá teměř žádný efekt na změnu HDP.

I pokud vezmeme tu zcela nejpříznivější variantu, že fiskální multiplikátor je 0.4, snížení vládní spotřeby o půl procenta HDP způsobí propad HDP o zhruba jednu pětinu procenta. Obráceně, pro dvouprocentní změnu HDP by vláda musela snížit svou spotřebu o 5 procent HDP, což je zhruba jedna osmina rozpočtu! At už pan Mládek měří vládní restrikci jakýmkoliv zpusobem, je jasné, že prostě nebyla schopná způsobit pokles HDP okolo dvou procent.

Pan Mládek se bohužel pouští také do kvantifikace dopadu vládních transferů:

1 koruna distribuovaná českým domácnostem generuje 60-70 haléřů domácí poptávky a 30-40 haléřů poptávky po dovozu. Jinými slovy pokud vláda ušetří na důchodcích 10 mld. Kč, tak současně sníží poptávku po výrobcích a službách domácích firem o 6-7 mld. Kč a připraví se o daně plynoucí z této ekonomické aktivity.“

Tohle je ekonomický analfabetismus na vrcholové úrovni (ačkoliv letošní český rekord zatím pevně drží jiný soutežící). Pan Mládek se možná také domnívá, že když si napustí do umyvadla litr vody, tak je na světě o litr vody více. Nedivil bych se, v obou úvahách se totiž opakuje stejná chyba: zcela ignorují fakt, že jak transfery tak voda musejí pocházet z nějakého zdroje.
Korektní výchozí úvahou u transferů je například Rikardiánská ekvivalence: Zvýšení transferů o jednu korunu zvýší úspory o jednu korunu a nebude mít žádný efekt na spotřebu. Nemusíte ovšem věřit Rikardiánské ekvivalenci, abyste došli k tomu, že výše uvedené tvrzení pana Mládka je neobhajitelné. Vyšší transfery důchodcům mohou zvýšit jejich současnou spotřebu díky pozitivnímu důchodovému efektu, ale zároveň sníží současnou spotřebu ostatních, a to jednak díky negativnímu důchodovému efektu a jednak díky zvýšení urokové míry, jenž je cenou současné spotřeby. Celkový efekt je nejspíš opět zanedbatelný (a není těžké zkonstruovat příklady, kdy je přesně nulový).

Pokusy podložit ekonomické úvahy čísly jsou užitečné, protože zpřesňují diskuzi. Mají ale i tu nevýhodu, že je možné relativně jednoduše odhalit, kdy je autor se svými čísly mimo realitu. V článku pana Mládka se bohužel jedná právě o tento případ. Pro zemi jako Česká republika neexistuje dostatečná opora pro tvrzení, ze změny vládních výdajů, at už je to vládní spotřeba, vládní investice nebo transfery, mají výrazný efekt na změny HDP. Jejich dopad je pravděpodobně poměrně blízko nule.

14 comments:

Radim Boháček said...

Ahoj, to jsem nevedel, ze Pithart pise takovyhle veci. Ale k postu: multiplikatory moc neznam, tudiz nevim jak jsou v datech symetricke? Jsou skrty to same, co expanze? V tech paperech daji urcite vsechno dohromady a meri zmeny v G a Y. Ne ze by mel Mladek pravdu, ale treba jsou skrty horsi. R

Marek Kapička said...

Tak v tom paperu nerozlisuji jestli se jedna o skrty nebo fiskalni expanze. A nevim o zadne jine praci ktera by to rozlisovala. Ani neni jasne jestli by ta asymetrie fungovala tim spravnym smerem. Fiskalni multiplikatory jsou vetsinou o neco vetsi v recesi (coz by multiplikator zvysovalo) nez v expanzi ale jelikoz ve vyspelych zemich je fiskalni politika spise proticyklicka tak by to znamenalo ze fiskalni multiplikator z fiskalnich skrtu je mensi nez z fiskalnich expanzi. Tak si vyber.
Ale v kazdem pripade, muzeme se dohadovat jestli to je 0, 0.25 nebo 0.5, ale nevidim jak by se dal ospravedlnit fiskalni multiplikator okol ctyr pro malou otevrenou ekonomiku jako Ceska Republika.

Jakub Kastl said...

Cau,

jeden nedavny paper, ktery se samozrejme hrozne libi Summersovi a spol.: http://www.columbia.edu/~en2198/papers/fiscal.pdf

Sice take nerozlisuje asymetrii a souhlasim s Markem, ze neni ani jasny, jak by fungovala.

V tom paperu Nakamura & Steinsson odhaduji multiplier 1.5. Samozrejme je to docela specificky pripad se state-level military spending a nijak neadresuje intertemporalni aspekt, ale na druhou stranu je to pomerne cisty experiment v datech.

Peter said...

U odhadovania multiplikatorov ako ekonometrickeho cvicenia asi najviac plati kritika externej validity.

Tym netvrdim ze by sa to nemalo robit. Ale mudrejsi budeme az ked niekto spravi za 20 rokov metaanalyzu roznych pristupov.

Anonymous said...

Navyse sa mi zda, ze Nakamura & Steinsson ignoruju v regresii prilis vela veci, napriklad co ked military spending len pritahuje labor a capital z inych US statov? Agregatne by potom mohol byt ten efekt aj nulovy.

pinus said...

Tomáš: Nakamura a Steinsson skutečně měří state-level efekty - tedy ignorují dopady přelévání HDP mezi jednotlivými státy. Hodně lidí je za to kritizovalo, částečně kvůli tomu, že oni sami to nejdříve moc nevyjasnili, a částečně kvůli tomu, že to někteří nadšenci, kterým se vysoké číslo líbilo, poněkud nekriticky převzali. Tenhle příklad ale jasně ukazuje, že něco jako "THE" multiplier je hodně obecný objekt, a každá studie musí přesně popsat, co vlastně měří (závislá veličina, nezávislá veličina, geografický a časový rozsah).

Podle mě je asymetrie mezi škrty a navyšováním výdajů principiálně nezajímavá. Mnohem důležitější je identifikace toho, jaké výdaje a jaké příjmy jsou přesně měněny. (Samozřejmě, že je pravděpodobné, že struktura škrtů a zvyšování výdajů je různá, takže se to projeví i v té asymetrii, ale to už je důsledek, ne příčina.)

Marku, nechtěl bys Mládkovi napsat, aby ti poslal výpočty a data, pomocí kterých ke svým číslům došel? To by bylo skutečně zajímavé.

Jedna věc, která mě však stále znovu a znovu zaráží, je následující tvrzení: "Její nekompetentností připravuje zemi o zhruba 2 procentní body hospodářského růstu."

Všechny přístupy k výpočtům multiplikátorů vycházejí z úvahy, že počítáme změny levelů, nikoliv změny growth rates - tedy počítáme dY/dG. V (neo)keynesiánské teorii může fiskální expanze letos zvýšit měřené HDP třeba o procento, ale až za rok skončí, tak HDP zase o procento klesne na původní úroveň. Až poté bude nutno dluh zaplatit zvýšením daní, tak HDP zase poklesne pod úroveň, která by existovala bez fiskálního zásahu (podstatou (neo)keynesiánské argumentace zhruba je, že ten následný pokles bude menší než ten počáteční růst, čímž se zvýší welfare).

Současná politická diskuse (nejen v Čechách) však naprosto přestala argumentovat levely, ale začala argumentovat růsty. Když americká vláda vygenerovala 10% schodek, který teď chce snížit na 8%, tak se tomu říká fiskální restrikce, protože to sníží růst (což v (neo)keynesiánské teorii skutečně sníží). Ve skutečnosti je to stále fiskální expanze jako řemen, protože level je stále ještě masivně nadsazený.

A stejně argumentuje i Mládek - dvě procenta růstu je silně zavádějící argument, protože jsou to ve skutečnosti dvě procenta navýšení HDP letos, které budou vykompenzovány dvouprocentním snížením v okamžiku, kdy dojde k poklesu vládního deficitu (fiskální politika se opět vrátí k neutrální pozici).

Tohle je naprosté zvrácení celé teorie fiskálních multiplikátorů - a všichni se tváří, že je to v pořádku.

A offtopic: Někdo by měl z Markovy statě odstranit ty hrubky... :-)

Marek Kapička said...

Jeste k Nakamura a Steinsson: 1) To ze agregatni efekt muze byt mensi, to oni uznavaji, koneckoncu jejich model je s tim tvrzenim konzistentni. I kdyz ten efekt nejde skrze labor/capital mobility, ale skrze chovani urokove miry.
2) Mimochodem, ten jejich odhad 1.5 je vicemene podobny s odhadem Mendoza/etal pro economies with fixed exchange rates.

Levels vs growth rates: souhlasim, ze ta verejna diskuse to vsechno plete dohromady a tezko rici, co mel treba ten Mladek na mysli. Pripada mi, ze si nejspis mysli, ze transitorni zmena v level G ma permanentni efekt na level Y, spravne samozrejme by bylo ze transitorni zmena v level G ma transitorni efekt na level Y (a velmi doufam ze nechtel rici, ze transitorni zmena v level G ma permanentni efekt na growth rate of Y)

A myslis ze najake vypocty ma? Ja bych rekl ze to tak strelil od boku.

Radim Boháček said...

Ja myslim, ze nejake vypocty ma. Uz davno me dostal nejakej Sedlackuv clanek, tak jsem si mu napsal o vypocty: poslal nekolik excelovejch tabulek, nemelo to s ekonomii nic spolecnyho, ale poslal je hbite a nemel s tim zadnej problem (asi si myslel, ze to je dobry). Napis Mladkovi, budes zirat!

pinus said...

Souhlasím s Radimem - ať už bude kvalita případné analýzy jakákoliv, alespoň to bude zajímavý námět k diskusi.

Filip Pertold said...

Ja jsem asi prilis postizeny mikroekonomicko-empirickym selskym rozumem. Ale k cemu je vlastne dobre odhadovat nejaky abstraktni agregatni multiplikator, kdyz jeden druh fiskalniho vydaje muze mit multiplikator klidne 20 a druhy muze byt snad i negativni...?
Kdyz preci naucim dlouhodobe nezamestnane najit si a udrzet praci, tak to ma takovy celospolecensky vyznam, ze to snad ani nemuze nejaky makro multiplikator zachytit. Pokud naopak koupim predrazene IT vybaveni ve zkorumpovane zakazce, tak to zase nas celospolecensky blahobyt snizuje...
Krome tohoto me navic vadi, ze neexistuje rozumna identifikacni strategie, ktera by nejaky multiplikator dokazala empiricky odhadnout...K cemu jsou tedy ta agregatni cisla dobra? Odpoved asi tusim, ale necham si ji pro svuj clanek...:)

Anonymous said...

Filip, nieco podobne napisal uz aj Becker: http://www.becker-posner-blog.com/2009/01/infrastructure-in-a-stimulus-package-becker.html

Marek Kapička said...

Tak ja jsem to sice nenapsal do toho clanku, ale myslim, ze vsichni tady se shodneme, ze fiscal multipliers nemaji moc spolecneho s welfare a ze samozrejme zalezi jestli se ty G hodi do more, pardon do Orlicke prehrady, nebo pouzijou na neco smysluplneho.
Nicmene, for better or worse, ta verejna diskuse se vetsinou odehrava okolo efektu G na Y a pro zacatek neskodi kdyz se trosku ujasni jaka cisla jsou smysluplna a jaka ne.

A co se tyce toho ze jednotlive slozky maji jine efekty, tak na tom neco bude, viz take http://www.nber.org/papers/w16311.pdf.

pinus said...

Filipe, ano, samozřejmě, pokud najednou vláda zjistí, že její schopnost investovat své zdroje efektivně je násobně větší, než tomu bylo v minulosti, pak je jasné, že odvozování dopadů změn vládních výdajů na změny HDP nemůže probíhat na základě historických dat.

Tomu ale dobře rozumíme a tato logika platí nejen v případě vládních výdajů.

1. Celá úvaha spočívá v tom, že hovoříme o dopadu TYPICKÉHO vládního výdaje na HDP.

2. Jak jsem uvedl výše (a na co zřejmě narážíš), typy vládních výdajů se velmi výrazně liší svými dopady, a provádět rozlišení mezi jednotlivými typy je podstatné. Studie, které tak nečiní, implicitně předpokládají dvě věci. a) Zákon velkých čísel v časové řadě umožní, že skutečně odhadneme dopad typického vládního výdaje. b) Reportované číslo je pro fiskální stimulus, jehož struktura odpovídá historické struktuře změn vládních výdajů. Na tom není v principu nic špatného - vážený průměr je definovaný zcela korektně, jde jen o to, že je třeba chápat podstatu experimentu (ale to není problém, který by se týkal specificky makra).

3. Jsou studie, které se specificky dívají na konkrétní skupiny vládních výdajů. Třeba citovaní Nakamura and Steinsson, nebo historicky Barro, kteří sledují military spending.

4. Tvé poznámce (i odkazu, který poskytl Tomáš) odpovídá i diskuse o tom, zda se multiplikátory liší například v období expanze a recese. Zřejmě ano - efektivita vládních výdajů například na ony retraining programs, které zmiňuješ, je v recesi jistě vyšší (protože rekvalifikuješ lidi, kteří by byli v recesi dlouhodobě nezaměstnaní) než v expanzi, kromě toho se liší i struktura vládních výdajů.

Pokud se tedy v expanzi a recesi mění jak struktura změn vládních výdajů, tak i jejich produktivita, tak je jistě rozumné analyzovat tyto periody odděleně. Jinak získáme průměrný efekt, který je třeba i patřičně interpretovat. Studií, které sledují multiplikátory v závislosti na hospodářském cyklu, existuje celá řada.

5. Makro multiplikátor můžeš interpretovat tak, že nevěříš tomu, že by se vláda najednou dokázala chovat jinak, než tomu bylo v minulosti. (Já osobně s takovou představou nemám problém, dokud někdo neposkytne pádné důkazy o tom, že teď nastane změna.) Vládá nenasype sto miliard fiskálního stimulu do zázračných vládních výdajů s multiplikátorem 20, ale rozdělí je tak, jak to dělala vždy, mezi více a méně efektivní investice.

Pokud chceš studovat efekty konkrétních typů vládních výdajů (takových, jaké vyjmenováváš), tak musíš i historicky hledat podobné výdajové epizody. V závislosti na tom, o jak velkou část celkových vládních výdajů se jedná, pak můžeš zakomponovat tento subproblém do makro modelu, abys studoval general equilibrium efekty, nebo taky ne, pokud usoudíš, že general equilibrium efekty jsou zanedbatelné.

6. Stejná logika ale platí nejen pro vládní výdaje a jejich efekty, ale i pro jakoukoliv jinou část jakéhokoliv jiného mikro nebo makro modelu. Agregujeme, co si myslíme, že agregovat lze, a disagregujeme to, co nás specificky zajímá. Nejen vládní investice, ale spotřebu (durables, non-durables) nebo soukromé investice (heterogenous production technologies etc.).

Nevím ale, jak se v tomto liší mikro vs. makro. Mikro approach musí při empirických odhadech také zcela nezbytně spoléhat na zákon velkých čísel, čili spoléhat na to, že si jsou různé typy vládních výdajů podobné (a tedy na agregaci a průměrování). Jinak nelze odhadnout vůbec nic, vůbec v žádném modelu.

Já sám žádným velkým příznivcem analýzy pomocí multiplikátorů nejsem, ale když už se tím zabývá tolik lidí a nezbavíme se toho, tak jde aspoň o to, jak to dělat pořádně.

To, co zmiňuje Marek nade mnou (Y vs. welfare), je ještě zcela odlišný problém (a jistě relevantní).

Ctirad Slavik said...

Peknej clanek i diskuze. Mladek mozna ne, ale CNB musi mit nejaky vypocty, z kterejch jejich cislo vypadlo. Bylo by zajimavy vedet, jak k tomu dosli, obzvlast, ze z toho nejspis vyplyva (zalezi, co presne merili) takovej vysokej multiplikator.