Sunday, April 1, 2012

Politické rozhodování a ekonomická realita

Švýcaři před několika týdny hlasovali v referendu o prodloužení minimální zákonné dovolené za čtyř na šest týdnů. Návrh byl nakonec zamítnut, ale švýcarské odbory, které návrh iniciovaly, mají v plánu předložit nový, tentokrát ještě zásadnější - zvýšení minimální mzdy na 22 franků za hodinu.

Zvýšení dovolené ze čtyř na šest týdnů představuje relativně malý ekonomický dopad - při zhruba 1800 odpracovaných hodinách ročně [PDF] to zvyšuje přímé náklady zhruba o 4,5%. Navíc velká část zaměstnanců má již dnes více než čtyři týdny dovolené. Důsledkem bude zpomalení růstu mezd do doby, než se hodinové náklady práce vyrovnají původní úrovni - dovolená samozřejmě není zadarmo, platí si ji každý zaměstnanec.

Návrh na zvýšení minimální hodinové mzdy na 22 franků je samozřejmě již mnohem zásadnější. Nejde mi však o kvantifikaci ekonomických dopadů, ale o to, kdy politické rozhodování (v tomto případě ve formě přímé demokracie) narazí na ekonomickou realitu. Švýcaři se sice zdají rozumní a podobně jako odmítli zákonné zvýšení dovolené, odmítnou zřejmě i razantní zvýšení minimální mzdy. V jiných zemích tomu ale tak nutně není. Typickým příkladem je aplikace přímé demokracie v Kalifornii.



V Kalifornii se podařilo dosáhnout stavu, kdy voliči v referendech zcela ignorují fiskální realitu a současně hlasují pro zvyšování výdajů a snižování daní. Referenda jsou přitom závazná a prakticky je nelze změnit jiným zákonodárným procesem než dalším referendem,

Už v roce 1978 Kaliforňané odhlasovali takzvanou Proposition 13, která výrazně omezuje daně z nemovitostí. To by ještě nemuselo být tak zlé - kdo by nechtěl žít ve státě s nízkými daněmi? Jenže následná referenda začala výrazně zvyšovat státní výdaje. Téměř polovina státních výdajů je předepsána výsledky referend.

K tomu, aby byla konkrétní otázka předložena k referendu, je zapotřebí pouze sesbírat potřebný počet hlasů (ten se odvíjí od volební účasti v předchozích volbách a leží někde kolem půl milionu). Ze sbírání hlasů se tak stalo profesionální odvětví a referendům dominují silné zájmové skupiny, zejména průmyslová a odborová lobby.

Nedostatečným chápáním ekonomické reality však nemusí trpět jen přímá demokracie, ale i běžný zastupitelský zákonodárný systém. Evropské země výrazně navýšily míru zadlužení v 70.-90. letech 20. století, protože se domnívaly, že lze rozšiřovat sociální stát bez toho, aby za výdaje někdo platil. I v České republice máme dostatek zkušeností se zvyšováním výdajů a snižováním daní bez odpovídajících úprav na opačné straně rozpočtu.

Ani USA nejsou vůči takovým tendencím imunní. Ale alespoň na federální úrovni hlídá změny rozpočtu Congressional Budget Office (CBO). Ten posuzuje dopady nově překládaných zákonů na příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu (v horizontu příštích deseti let) a každý nový návrh zákona musí tímto procesem projít.

Tento mechanismus zcela jistě není perfektní. Některé ekonomické aspekty předkládaných návrhů lze odhadnout jen z nezanedbatelnou dávkou nejistoty. Vzhledem k tomu, že metodologie CBO je známá, snaží se předkladatelé zákonů navrhnout strukturu příjmů a výdajů pramenících z daného zákona tak, aby podle CBO zákon vypadal co možná nejlépe.

Je to ale stále lepší, než nic. Přinejmenším musí každý nový zákon projít alespoň základním ekonomickým testem. Nestálo by za to mít takovou instituci i v České republice?

5 comments:

Libor Dušek said...

Něco takového - byť ve velmi zárodečné formě - v Česku už existuje. Přinejmenším každý zákon pocházející z vlády musí mít hodnocené dopadů. Viz ria.vlada.cz

Radim Boháček said...

Vidim, ze v ty komisi jses taky. Na internetu se neda dohledat, jak to hodnoceni vypada, a hlavne jestli ho nekdo bere vazne. Ty hodnoceni jsou na zaklade nejakych serioznich analyz? Nevypada to na to. R

Jaroslav Borovička said...

Je velká škoda, že se závěry z RIA nijak nepropagují. Vláda teď například navrhla změny DPH a daní z příjmů. Očekával bych (když RIA provádí analýzu všech vládních návrhů), že přinejmenším v HN uvidím grafy s projekcí schodku státního rozpočtu na příštích deset let, v základní podobě a v podobě po úpravě daní.

Tak si každý bude moct udělat představu o tom, jaké dopady dané opatření bude mít. Stejně jako to dělá CBO a pak to přebírají noviny v USA.

Jsou ta hodnocení alespoň veřejná?

Libor Dušek said...

Tento měsíc hostuju na Jiném právu, tak jako tak jsem tam chtěl o RIA psát. Brzo tam dám post, jak to zatím (ne)funguje.

Jan Kolář said...

Nechápu,v čem je rozdíl mezi švýcarským a kalifornským voličem, pokud jde o racionalitu rozhodování v referendu. Švýcar i obyvatel Kalifornie mají společné to, že se rozhodují naprosto racionálně.Kdo by nechtěl žít ve státě s nízkými daněmi a na druhé straně, kdo by nechtěl rozsáhlé veřejné služby? To je přeci naprosto samozřejmé. Kalifornský volič se rozhoduje naprosto racionálně, co nejmenší daně a co největší veřejné služby. to je z jeho pohledu naprosto správně.Iracionálně by se choval, kdyby volil jinak.A švýcarský se také rozhoduje racionálně, protože on se obvykle ve Švýcarsku narodil a i kdyby ne, většinou plánuje, že ve Švýcarsku bude žít i za dvacet nebo čtyřicet let nebo tam budou žít jeho děti.Jestli Švýcar má sedláckou mentalitu, tj. žít celý život v jedné obci, Američan je zvyklý na mobilitu a ti, kdo dnes volí v kalifornském referndu nejsou totožní s těmi, kdo ponesou následky daných rozhodnutí za dejme tomu dvacet let. Čech by se asi rozhodoval spíš jako Švýcar. My jsme totiž taky potomci sedláků, co žili celý život v jedné dědině.