Monday, March 5, 2012

Případ Krugman

Jakub Steiner otevřel téma, které jednou muselo přijít: blog a veřejné působení Paula Krugmana (v Čechách nás asi čeká Tomáš Sedláček a Václav Klaus).  Krugman je téměř jediným akademickým bloggerem referovaným v českém tisku (většinou přes Audit Jana Macháčka, občas se jeho sloupky přetiskují v novinách celé).  V posledku je nutno uvést tento raný Krugmanův blog do souvislosti s jeho příspěvky ze současnosti.

Pokud sledujete blogovou akademickou diskusi v USA, veřejné vystupování Paula Krugmana v podstatě nastavuje téma veřejné laické i akademické debaty: je zde skupina jeho souputníků (Brad DeLong, Mark Thoma) a pak větší skupina těch, co se snaží držet krok v reakci a korekci Krugmanových blogů: Steven Williamson, John Cochrane, John Taylor, David Andolfatto, Michele Boldrin, Greg Mankiw a pár dalších.  Pozice druhé skupiny je nevděčná a věčně defenzivní: Krugman má ohromou mediální platformu v NYT (sloupky The Conscience of the Liberal), Nobelovu cenu, krize mu přihrála skvělé téma, výborně píše, má jasnou politickou agendu a navíc má čas, protože vědu už nedělá.

Krugmanovo psaní se dá dělit na dvě periody: vědeckou a agitační. Ta první je výborná a z té také pochází článek, který pověsil Jakub. Nevím přesně z kterého je roku, ale bude to mezi rokem 1996 a 1999 (tehdy psal do časopisu Slate a do novin, ale neměl ještě pravidelné sloupky v NYT).  Z té doby také pochází další dobrý a možná výstižnější článek Economic Culture Wars na stejné téma --- závěr: akademická ekonomie je založena na matematickém uvažování. Článek končí tímto odstavcem
The literati truly cannot be satisfied unless they get economics back from the nerds. But they can't have it, because we nerds have the better claim.
Jestli Krugmana vykolejila administrativa George W. Bushe, Nobelova cena (2008), současná krize nebo něco jiného nevím, ale přelomem je článek v NYT Magazine z roku 2009
How did economists got it so wrong?. Hlavním terčem je makroekonomie a finance, zejména efficient market hypothesis (a Eugene Fama - mimochodem v Čechách proběhlo několik nedobrých novinových pokusů tuto hypotézu objasnit).  Není cílem tohoto postu tyto články rozebírat, proto nabízím jen klidnější reakci Davida K. Levina An Open Letter to Paul Krugman a jako obvykle rozčilenější od Johna Cochrana How did Paul Krugman got it so wrong? Z té doby pochází i další inkviziční článek A dark age of macroeconomics. Kvůli těmto útokům napsal obranu do The Economist i jinak veřejnosti se stranící Lucas In defence of the dismal science.

Tyto články a reakce na ně stojí za přečtení. Pro srovnání argumentace z let devadesátých a současných se stačí podívat na jinak neagresivní Krugmanovu historii makroekonomie v Lucas in Context:
In the 1980s, the Lucas project failed — pure and simple. [...] But the math was impressive, and RBC became a self-contained, self-replicating intellectual world.
Nejenže Krugman v článku popisuje Lucasův "projekt" pouze v termínech jen jednoho jeho paperu, ale nechce ani vidět, že se jednalo o zcela přirozený (navíc dost opožděný) vývoj ve vědě, kdy novější teorie nahrazují ty starší a připravují cestu dalším. Málokterý "projekt" připravil základy pro tolik důležitých ekonomických témat (mj. asset pricing, economic growth, microfoundation of macroeconomics, general equilibrium, asymmetric information, monetary economics atd). Matematika se dnes stala pro Krugmana terčem kritiky. O tom, že RBC není ani uzavřené a ani opakující se intelektuální cvičení svědčí i existence New Keynesian macroeconomics, přístupu blízkého samotnému Krugmanovi. Bez RBC by vůbec nemohlo vzniknout.

Krugman se v akademické obci přestal vyskytovat.  Jednou z nejvtipnějších pasáží akademické ekonomie je rozhovor Toma Sargenta s bývalým ředitelem výzkumu Art Rolnickem na Minneapolis FED pro The Region (léto 2010):
Rolnick: You have devoted your professional life to helping construct and teach modern macroeconomics. After the financial crisis that started in 2007, modern macro has been widely attacked as deficient and wrongheaded.
Sargent: Oh. By whom?
Rolnick: For example, by Paul Krugman in the New York Times and Lord Robert Skidelsky in the Economist and elsewhere. You were a visiting professor at Princeton in the spring of 2009. Along with Alan Blinder, Nobuhiro Kiyotaki and Chris Sims, you must have discussed these criticisms with Krugman at the Princeton macro seminar.
Sargent: Yes, I was at Princeton then and attended the macro seminar every week. Nobu, Chris, Alan and others also attended. There were interesting discussions of many aspects of the financial crisis. But the sense was surely not that modern macro needed to be reconstructed. On the contrary, seminar participants were in the business of using the tools of modern macro, especially rational expectations theorizing, to shed light on the financial crisis.
Rolnick: What was Paul Krugman’s opinion about those Princeton macro seminar presentations that advocated modern macro?
Sargent: He did not attend the macro seminar at Princeton when I was there.
Rolnick: Oh.

Část akademické ekonomie reaguje posměšně jako Sargent, část je rozzlobená, většina Krugmana ignoruje, část je s ním. Celkem přesným obrázkem toho, jaké úrovně výměny s Krugmanem dosahují, je ta poslední (konec února 2012) o podobě a důsledkům pádu Lehman Brothers mezi Krugmanem, Cochranem a Taylorem.

Na závěr osobní, patrně většinový pocit: nejde vůbec o to, že Krugman píše z pozice Keynesiánské ekonomie nebo že je v politice značně nalevo.  Mě vadí způsob jeho argumentace, který je zavádějící, často vědomě nepravdivý, osobně motivovaný a urážlivý vůči oponentům, a hlavně výhradně politicky motivovaný a z hlediska ekonomické teorie postavený na principech, které ve svých lepších časech Krugman sám odmítal.


1 comment:

Stepan Jurajda said...

Název blogu jak z Rudého práva! Pro mne jsou ty sloupky součástí politického života USA, kde fungují Fox news, Rush Limbaugh atd.